Tichý Příliv II - Session 4. - Monk Millus

Poté, co jsme se bočním vchodem dostali do odhalené pevnosti, kterou jsme měli za úkol prohledat, jsme v první místnosti narazili na kostlivce, který se sestavil z hromady zde ležících kostí. Okamžitě jsem na něj zaútočil a rozdrtil mu čelist a pár dalších kostí, avšak tato malá potyčka si na mém zdraví vyžádala několik kousnutí a škrábanců.

V místnosti byly troje dveře. Po konzultaci s naším spřáteleným ghůlem, bývalou Pathfinderkou, jsme se rozhodli projít prostředními dveřmi, kde jsme nalezli chodbu zakončenou kamennou fontánou a vzpříčenými dveřmi po levé straně, které jsem se jal otevřít, mezitím, co zbytek skupiny prozkoumával fontánu. Po otevření dveří jsme nahlédli do mechem prorostlé místnosti, kde jsme já a náš alchymista nalezli 12 starých obchodních smluv a ujednání. Zbylí členové zatím prohledávali kašnu a nalezli na ní nápis v Keltštině znázorňující slovo „Voda“. Vyslovili jej a fontána vychrlila obrovský proud vody, který je lehce zranil. V tom okamžiku na mne a alchymistu ze stěny vylétli tři ohniví broučci. Naštěstí nebyli téměř žádnou hrozbou a tak jsme je s celou skupinou bez problémů přemohli.

Když jsme se vrátili do místnosti, kde jsme začali, vydali jsme se do levých dveří poohlédnout se po dalších možných smlouvách a Nefritové Kataně. Došli jsme až ke dveřím, které vedly do prázdné, ničím zajímavé místnosti. Na jejím druhém konci byly další dveře vedoucí do další místnosti, kde jsme narazili na 4 koboldy uctívající oheň. Přesvědčili jsme je, že dráček našeho vyvolávače je jejich bůh a my jsme jeho uctívači, avšak to se nelíbilo strážci místnosti, kterého jsme do té doby neviděli. Ten zabil své 4 uctívače a zaútočil na nás. Jeho útoky byly magického charakteru a v souboji s ním byli někteří členové naší výpravy oslepeni a vyvolaný dráček zabit. Podařilo se nám jej přemoci ve chvíli, kdy se mi jej podařilo chytit tak, aby jej náš samuraj dokázal setnout a očistit tak svět od dalšího zla. Nejdůležitější však bylo, že toto nečisté stvoření mělo Nefritovou Katanu, v jejíž rukojeti jsme nalezli i jednu starou, a však velmi významnou smlouvu.

Pokračovali jsme dále do dalších dveří, kde jsme pravděpodobně nalezli pelech oněch 4 mrtvých koboldů a další průchod do velké místnosti, v jejímž středu byla 40 sáhů hluboká studna. Vzhledem k tomu, že se ze studny ozýval zvláštní zvuk připomínající meluzínu, jal se náš zaříkávač podívat dovnitř. Naneštěstí se jednalo o Sebevražednou studnici, která téměř každého, kdo se do ní podíval, ovládla a donutila jej skočit. Z toho důvodu se náš vyvolávač vrhnul do studny. My jsme se jej pokoušeli zachytit, ale marně a po pádu se již neozýval. Sešplhal jsem tedy dolů a uvázal kolem něj lano, ať jej můžeme vytáhnout. Naneštěstí se však v tu dobu zbláznila ghůlka, která s námi chodila a zakousla se samurajovi do krku a vážně jej zranila. Ten pustil lano a tak tak se mi podařilo zachytit bezvládné tělo letící opět dolů i s druhým koncem provazu. Nakonec mi nezbylo nic jiného, než si uvázal lano k pasu a vyšplhat opět ven ze studny. Když jsem se konečně dostal ven, viděl jsem jen spoušť a kalamitu. Pokousaný válečník a klerik, alchymista u studny a náš ghůlí průvodce rozmetán na kousky. Ani jsem se neptal a jen požádal o pomoc s vytažením bezvládného těla ze studny. Bylo to těsné, ale podařilo se nám tělo našeho bezvládného druha opět přivést k životu..

Po krátké pauze jsme šli k dalším dveřím, za kterými bylo velké množství pavučin. Než abychom riskovali srážku s velkým pavoukem, jsme raději všechny pavučiny zapálili. Jak začaly pavučiny hořet, všimli jsme si batohu, který v nich byl chycen, a naštěstí se nám jej podařilo zachránit. Než vše shořelo na popel, počkali jsme v místnosti se studnou a občerstvili jsme se.

Po dohoření ohně jsme nakoukli do místnosti a nenašli nic, než rozleptaná tělíčka menších živočichů a pokračovali jsme tedy dále. Došli jsme do místnosti, která pravděpodobně sloužila jako archiv.